Bohové jadeitu a stínu

Poloostrov Yucatan, 20. léta minulého století. Velká města na severu Mexika pulzují jazzovými rytmy, ale Kasiopea Tun uklízí a posluhuje v bohaté rezidenci svého děda a na zábavu nemá čas. Ráda by žila jinak a jinde než v ospalém a staromilském zapadákově mezi příbuznými, kteří jí opovrhují.

Snění o zajímavém životě a naděje na jakoukoli změnu se zdají neuchopitelné jako hvězdy na obloze – až do chvíle, kdy Kasiopea ze zvědavosti a vzdoru otevře truhlici v dědově pokoji. Neúmyslně tak vypustí na svobodu uvězněného mayského boha smrti a nezbývá jí než souhlasit, že mu pomůže získat zpátky trůn a moc, o něž jej připravil vlastní bratr. Selhání by znamenalo (nejen) Kasiopeinu smrt, úspěch pak splnění dávných snů a přání.

Kasiopea se tedy pouští do svého největšího dobrodružství – vyzbrojená jen vlastním úsudkem a ve společnosti toho zvláštně přitažlivého boha se vydává na výpravu z yucatanských pralesů až do epicentra moderního dění, jímž je Mexico City, a dál, do hlubin a temnot mayské říše mrtvých, z níž se obyčejní smrtelníci obvykle nevracejí.