Idoru (1998)

Dvacáté první století, Tokio po obrovském zemětřesení. Neonový déšť, světla všude, pronikající pod prahem dveří, které se lidé marně snaží zavřít. Tokio, kde stojí nové budovy, největší na světě. Staví se samy a bez pomoci a hýbají se jako nějaké mořské obludy.

Colin Laney je tu a hledá práci. Není, jak často sám podotýká, cestovatel, je intuitivní lovec vzorů informací, stop vytvořených jednoduše každodenním bytím. Ale Laney ví, jak to udělat, aby mu v sítku zůstaly zajímavé (čti: nebezpečné) informace. To z něj pro některé lidi dělá užitečného pracovníka.

Chia McKenzie je tu na záchranné misi. Je jí čtrnáct let a jejím idolem je zpěvák Rez ze skupiny Lo/Rez. Když skupina fan klubu v Seattlu zjistí, že by mu mohlo v Tokiu hrozit nějaké nebezpečí, vysílají členové Chiu, aby to ověřila.

Rei Toei je krásná virtuální hvězda, kterou všichni Japonci zbožňují. Říkají jí idoru. A Rez prohlásí, že se s ní ožení. To je pověst, která přivádí Chiu do Tokia. Ale věci, které leží na srdci Rezovi, nejsou věci, které leží na srdci většině lidí.

Je snad něco odlišného v podstatě skutečné reliaty? Nebo se má násilně stát něco docela nového? Je možné, že je idoru skutečná tak, jak by si přála, nebo tak skutečná, jak Rez touží? Když se Laney zadívá do temných očí, snaží se ze všech sil o ní neuvažovat jako o něčem víc než o pouhém hologramu. Uvidí věci, které ještě neviděl. Chápe, jak může idoru zlomit mužské srdce.

Ale ať už je pravda kdekoliv, idoru a mocné zájmy, které ji obklopují, stačí, aby se všichni ocitli v ohrožení života.