Planeta opic

Mít po ruce Darwina, roztrhli by ho jak hada... Možná, že se lidstvo vyvinulo z opic, ale mělo ho napadnout, že to ještě není konec evoluce...

Nebo co se to vlastně na téhle podivné planetě děje? Je sice k zbláznění podobná Zemi, proto ji francouzská vesmírná expedice pojmenovala Soror, tedy Sestra, ale tím podoba končí. Lidský rod je tu odkázán k životu v polodivokých podmínkách, lidé nemají dar řeči a žijí kmenovým způsobem v pustinách jako ... jako opice.

Opice naopak představují dominantní, vysoce organizovanou a vyvinutou rasu ovládající technologii a pyšnící se i vlastní kulturou. Jejich společnost jeví zárodky třídního rozdělení, jiné postavení mají gorily, jiné orangutani a jiné šimpanzi.

Pozemskou výpravu potká neradostný osud, jen hlavnímu hrdinovi, novináři Merouxovi, se podaří přesvědčit opičí učence, že stojí za víc než jen za laboratorní pokusy. Tím ovšem vyvolá mezi vědeckou opičí elitou doslova revoluci. Asi takovou, jako kdyby na pozemského vědce znenadání promluvil delfín. Nebo opice...

Merouxe i čtenáře čeká bohatý dobrodružný děj, při němž však je čas i na zamyšlení nad skutečným směrem evoluce, ale i nad druhou teorií vzniku člověka. Stvořil Bůh skutečně k svému obrazu člověka? Nestvořil Bůh k obrazu svému opici? A jestliže ano, znamená to, že Bůh je... I tak šokující závěr může z četby této klasické science fiction čtenáře napadnout. Ale i kdyby ne, stačí ten, který vymyslel autor. Jeho kalibr je jiný než ten, jaký zvolili američtí tvůrci ve slavné závěrečné scéně filmové verze, ale neméně šokující. A přicházejí-li z Hollywoodu zprávy, že remaku filmu se chopil režisér Tim Burton, lze očekávat další šoky.