Útesy křiku

Nikdy nebyla doba divočejší, než na sklonku osmého století, kdy se na moři mezi Irskem a Skotskem setkávají lodě vikingů a Uínéillů, tehdy nejmocnějšího rodu na britských ostrovech, potomků legendárního krále Nialla. Pobřežní království se kořila nájezdníkům ze severu a keltští králové umírali s norskou ocelí v těle...

Jen pár z nich zachránily jejich dcery, panny z královské krve, jež se oddaly žlutovousým a rezovlasým vikingským jarlům, se slzami v očích poslušně uléhaly na jejich lože a se svou nevinností přinášely seveřanským náčelníkům věnem i země svých otců.

Za toho divokého času se cosi stane. Němý muž přiveze vzkaz a ještě tu noc jej kdosi zavraždí... Král Orkádie, Owain mac Sigurd, syn vikinského jarla a keltské princezny, má prvně v životě hrůzu z toho, co ho čeká. Přesto však zavelí vyplout z Včelí zátoky, nad níž stojí jeho hrad, a stočit přídě lodí k západu...

Příběh lásky, zrady, nenávisti, strachu a přátelství je, jak už jsme u autora zvyklí, zasazen do historických reálií té doby jako skvostný kámen do šperku. Tentokrát do stříbrného šperku. Stříbro v mořské vodě zčerná, a doba, kdy žil Owain mac Sigurd, byla temná zrovna tak, temnější než oko krkavce, hodujícího den po bitvě na těch, co už poznali tmu a ticho...