Žena, kterou muži neviděli

Alice Sheldonová, spisovatelka publikující pod mužským pseudonymem James Tiptree, Jr., patří nejen k nejvěhlasnějším, ale také k nejkontrover­znějším tvářím fantastické literatury. Za druhé světové války vstoupila do armádního letectva a ve službě pro letecké zpravodajství dosáhla na ženu v té době výjimečně vysoké hodnosti majora. Nabyté zkušenosti využila během své poválečné práce pro CIA, následně získala doktorát z experimentální psychologie. Veškeré své vědomosti a znalosti využívala během své spisovatelské dráhy, mužský pseudonym si přitom zvolila v rámci utajení před vládou, pro kterou pracovala, a zároveň tím chtěla poukázat na sexismus převládající nejen mezi autory a redaktory vědecko-fantastické literatury dvacátého století. V roce 1987 nejdříve zabila svého smrtelně nemocného manžela a následně spáchala sebevraždu. V českém překladu je Alice Sheldonová v současnosti stále relativně neznámá, přičemž hned několik jejích nejvýznamnějších, literárními cenami ověnčených prací vychází ve sbírce Žena, kterou muži neviděli česky vůbec poprvé. Těchto osmnáct ponurých vizí tvoří vrchol z její nepříliš obsáhlé povídkové tvorby. Dotýká se v nich lidského vnímání a poznání, metafyziky či sexuality a předznamenává svět, v němž je lidstvo odsouzeno k nevyhnutelnému pádu. Jde o knihu, která je nepatrným vyrovnáním dluhu vůči jedné z nejzajímavějších představitelek fantastického žánru a současně i vůči vrcholné světové science fiction.

Obsahuje povídky:
Poslední let doktora Aina
Zatočit jako se bzučivkou
Když procitl jsem, byl jsem zde, na svahu studeném
Dívka, která byla zapojená
Muž, který šel domů
A na toto místo jsem přišel ztracenými cestami
Ženy, které muži nevidí
Vaše tváře, ó mé sestry! Vaše tváře plné světla!
Houstone, Houstone, slyšíte mě?
Křehkýma, šílenýma rukama
Letmý záchvěv bytí
My, kteří jsme ukradli Sen
Její dým se vznášel navěky
Láska je plán, plán je smrt
Posledního odpoledne
Čeká na všechny narozené
Pomalá hudba
A tak dál a dále