Ztracené dívky

V Lize výjimečných soustředil Alan Moore celou řádku oblíbených hrdinů viktoriánské literatury a nechal je zažít pozoruhodná dobrodružství, ovšem už deset let předtím spolu s undergroundovou výtvarnicí Melindou Gebbieovou založil Ztracené dívky na podobném, byť méně fantastickém nápadu: a sice že se těsně před první světovou válkou v jednom švýcarském hotýlku sejdou tři ženy, jejichž dětské zážitky se staly předobrazem knih Alenka v řiši divů, Petr Pan a Čaroděj ze země Oz. Wendy, Dorotka a Alenka si nejen dopomohou k sexuálnímu osvobození, ale mimo jiné si navzájem odvypráví velmi odlišné (a velmi sexuální, protože tohle je pornografie) verze příběhů, které si s nimi spojujeme. Spolu s dívkami se retrospektivně vracíme k incidentům, které se transformovaly ve vyprávění o říši za králičí dírou, zemi Oz či Nezemi.

Ztracené dívky nejsou jen mistrovskou ukázkou komiksové techniky, ale poučným exkursem do erotiky viktoriánského a edwardovského období - Melinda Gebbieová i Moore si libují v dobových pastiších, a tak jsou některé kapitoly nakreslené ve stylu Aubrey Beardsleyho, Egona Schieleho či Alfonse Muchy. V čiré pornografii nemá akce žádné důsledky: žádná těhotenství, žádné pohlavní choroby, žádná traumata, žádné vzpomínky, které je lépe nechat na pokoji. A právě v tomto ohledu se Ztracené dívky od porna zásadně liší: ono to celé je o následcích, nemluvě o válce, hudbě, lásce, žádostivosti, represi a paměti.

Určeno pouze pro starší 18ti let!